Komíny

Jaroslav Uhlíř & Zdeněk Svěrák

BmRád se díG#vám Bmna komíG#ny
BmprotějšíG#ho F#domu,
Bmsbíhaj se G#mi Bmpřitom sliG#ny
Bmjako máG#loF#komu.
C#nebi stoupá G#tenký čoudek
C#barvy sněhoG#bílé
C#a já vím, že G#vdovec Houdek
C#zase smaží D#filé.
G#Každý něco Fmklohní
C#na domácím G#ohni,
G#kupříkladu Fmpan Šmíd
C#opéká si G#lančmít.
BmNikomu se D#nechce G#venFm,
Bmsedí doma D#u kamG#en.
BmNikomu se D#nechce G#venFm,
Bmsedí doma D#u kamG#en.
Jeden komín skrytý v houští
televizních antén
žádné dýmy nevypouští,
ano, je to tamten.
Bydlí pod ním jedna dívka
příjemného vzhledu,
nemá doma kousek dřívka,
ruce jako z ledu.
Každý něco klohní
na domácím ohni,
kupříkladu pan Šmíd
opéká si lančmít.
Nikomu se nechce ven,
sedí doma u kamen.
Nikomu se nechce ven,
sedí doma u kamen.
Já jsem taky celý ztuhlý,
mám však horké srdce,
přinesu jí kbelík uhlí,
zahřeju jí ruce.
Zahřeju té smutné slečně
její život chladný,
zůstaneme spolu věčně
nebo aspoň dva dny.
Každý něco klohní
na domácím ohni,
kupříkladu pan Šmíd
opéká si lančmít.
Nikomu se nechce ven,
sedí doma u kamen.
Nikomu se nechce ven,
sedí doma u kamen.
Rád se dívám na komíny
protějšího domu,
sbíhaj se mi přitom sliny
jako málokomu.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:54:22.429+00:00
Výsledky hledání: